Historie přírodního divadla NaturTheater

Poté, co se v 19. století Bad Elster rozvinul z tkalcovské vesnice ve světové lázně, staly se saské královské státní lázně Bad Elster na začátku 20. století místem setkávání šlechty a lepší společnosti z celé Evropy, která navštěvovala koncerty a divadelní představení v Albertově divadle - Alberttheater - zbudovaném v roce 1890, v Královském lázeňském domě - Königliches Kurhaus, který vyrostl v roce 1890, a ve třech hudebních pavilonech. Roku 1911 se zrodila myšlenka vybudovat v Bad Elsteru přírodní divadlo v antickém stylu.

Kníže básníků - Johann Wolfgang Goethe - přitom hrál při vzniku přírodního divadla významnou roli: Dne 9. července 1911 bylo Přírodní divadlo, vybudované podle plánů královského saského inspektora pro zahradnictví Paula Schindela, slavnostně otevřeno Goetheho slavnostní hrou »Heřman a Bohdana«, následným »Průvodem emigrantů« a křtem kašny.

V pozadí tohoto slavnostního otevření byla tehdy skutečnost, že Goethe pobýval na jedné ze svých cest do Karlových Varů ve dnech 3. a 4. července 1795 v Adorfu. A dodnes se traduje, že zde v něm pravděpodobně uzrály poslední myšlenky k jeho eposu »Heřman a Bohdana«, který vytvořil v roce 1797. Příběh pocházející z Durynska znal z letáku z roku 1732. V tomto příběhu táhl roku 1732 průvod salcburských emigrantů do východního Pruska. Během tohoto průvodu si prý jeden zámožný domorodec odvedl domů jednu emigrantovu dceru jako nevěstu. Protože se Goethe jistě díky svému zájmu o přírodní vědy seznámil s pramenem »Sauerbrunnen« z Elsteru, který byl znám svou léčebnou silou, vychází se ve Fojtsku z toho, že svůj příběh dokončil ve vzpomínce na Elster a příběh z Durynska spojil s fojtskou krajinou. Pramen v Bad Elsteru proto dodnes zdobí citát z tohoto eposu: »... a chválili výbornou vodu; kyselka byla to zdravá a kdekdo pookřál po ní«.

Divadlo pak bylo včas dokončeno, podařilo se jej tedy slavnostně otevřít hrou „Heřman a Bohdana“ tak, jak bylo plánováno, tedy 9. července 1911 „… za vybraně nádherného počasí.“

Z důvodu výše popsané historie se u příležitosti otevření Přírodního divadla v Bad Elsteru komorní rada a lékárník z Bad Elsteru, Carl-August Klingner a vrchní učitel Walter Dost z Plauenu věnovali Goethově básni „Heřman a Bohdana“. Klingner k tomu sepsal vhodnou Goehtovu slavnostní hru a její děj zasadil do prostředí mezi obce Adorf a Elster. Dost zkomponoval odpovídající hudbu. 

Laskavá dcera emigranta jménem Bohdana vstupuje na jeviště ve velkém průvodu emigrantů, složeném z ochotnických herců z Adorfu a Bad Elsteru i z pečlivě upravených volských, koňských a oslích spřežení. Obětavě a do vyčerpání se stará o nemocné, starce a děti. U kašny v Elsteru, při nabírání léčivé vody, se setká s Heřmanem z Adorfu, který pro líbeznou krásku ihned ztratí srdce. Heřman by si nyní rád Bohdanu odvedl domů, což se ale vůbec nelíbí jeho otci - dojde k hádce. Matka diplomaticky zasahuje a požádá otcova rádce - lékárníka a faráře - aby navštívil průvod emigrantů a poptal se mezi nimi na Bohdanu. Ti znají krásu, dobrotu a čistotu Bohdaninu a podaří se jim tak změnit otcův názor. Po dojemném loučení a drobných zmatcích tak Bohdana opouští emigranty a Heřman vede svou velkou lásku domů, s požehnáním rodičů…

Poté se 300 ochotníků z celého Fojtska zformovalo v průvod salcburských emigrantů. Ten pak prošel až na Lázeňské náměstí, kde byla slavnostně otevřena nově upravená Goethova kašna. Slavnostní den pak skvěle zakončil velký slavnostní bál v Královském lázeňském domě (Königliches Kurhaus). V rámci slavnostního otevření pak Bad Elster navštívil také král Friedrich August III. dne 12. července 1911, v ten den byl znovu speciálně pro jeho výsost vytvořen průvod emigrantů. Slavnostní hra pak byla v Přírodním divadle Bad Elster znovu s úspěchem uváděna v letech 1912-1914.

V letech do roku 1945 se pak v létě za pěkného počasí konaly v Přírodním divadle pravidelně různá představení, například v roce 1929 sklidily úspěch hry Hanse Sachse. Po přestavbě jeviště bylo vlastně Přírodní divadlo znovuotevřeno již v roce 1939 operetou Franze von Suppé’s Operette „Básník a sedlák“. Po druhé světové válce byla kromě jiného uvedena roku 1951 opereta "Cikánský baron" Johanna Strausse, poslední představení se pak konalo 24. srpna 1952, během kterého se představil sbor Státního souboru lidového umění NDR. Divadlo pak bylo vydáno na pospas chátrání a krásný historický hudební pavilon z 19. století nakonec v letech 1960 až 1985 sloužil jako sklad sena pro daňčí oboru.

S podporou EU, Svobodného státu Sasko, účelového svazu Kulturraum Vogtland a díky sponzorům byla od roku 2006 společností Chursächsische Veranstaltungsgesellschaft a Městem Bad Elster upravována historická místa určená pro kulturní akce tak, aby vyhovovala požadavkům dnešní doby. Divadlo v přírodě v Bad Elster, ve městě kultury a festivalů, bylo ve prospěch rozvoje regionu oživeno jako další magnet pro publikum všech generací z blízka i z daleka. Slavnostní znovuotevření se konalo 1. června 2007 s uvedením romantické opery od Carla Maria von Weber »Čarostřelec« v provedení Landesbühne Sachsen pod vedením generálního hudebního ředitele Floriana Merze.

Po rozsáhlé modernizaci bylo toto kulturní místo v roce 2018 zvětšeno a vylepšeno jako moderní open air arena v historickém lesoparku s kvalitním servisem pro publikum. Areál má nyní 1.500 míst k sezení, nová jevištní část nabízí optimální servis a posuvné zastřešení jeviště zaručuje nezávislost na počasí. Tím se NaturTheater stává dalším důležitým stavebním kamenem královských zařízení přinášejících zážitky a novým dynamicky kreativním místem pro pořádání akcí ve městě kultury a festivalů Bad Elster.